Zimování želv
Zimování (hibernace) želv rodu Testudo
Abyste pochopili potřeby a problematiku zimního spánku Vaší želvy, věnujte prosím pozornost a svůj čas níže uvedeného textu. Doufám že Vám to pomůže k rozhodnutí zda želvu zimovat či nezimovat, případně celý proces úspěšně zvládnout.
Hibernace, neboli zimní spánek je stav, ve kterém želvy přečkávají chladné roční období. Metabolismus želvy je téměř úplně zastaven, teplota těla se přibližuje teplotě okolí. Tepová i dechová frekvence výrazně klesnou. Želva nepřijímá potravu, maximálně vyloučí poslední požitou, pohybuje se zcela vyjímečně a minimálně. Energetické potřeby v tomto stavu jsou oproti běžnému zcela minimální a želva je čerpá ze svých tukových zásob. Ty jsou uloženy ve slabinách a za krkem, u samců se dají nahmatat před zimou v ocase. Hibernace je pro želvy rodu testudo přirozená a má dobrý vliv na plodnost a celkovou životaschopnost želvy. Nutno však podotknout, že oslabený nebo nemocný jedinec nemusí mít ke konci hibernace dostatek sil k novému nastartování organismu a uhyne. V přírodě tak dochází k přirozené selekci, přežívají jen zdraví a silní jedinci a nedochází tak k degeneraci želví populace.
Jak probíhá hibernace v přírodě
V posledních týdnech zhruba měsíce října želvy již nemají takový zájem o potravu a spíše poctivě využívají každého slunečního paprsku k prohřátí svého těla. Potravy přirozeně ubývá a teploty začínají klesat, slunečního záření slábne. Želvy tráví stále více času ve svém ukrytu pod zemí a vycházejí jen když je tepleji. Následně s přicházejícím ochlazením přestávají přijímat potravu úplně. Doslova se ve svém úkrytu, který si vybrali na přečkání zimy zavrtají do země, takže nejsou vůbec vidět. Zimu stráví pod řádnou vrstvou hlíny, která je ochrání před mrazem. Na jaře želvy vzbudí zvyšující se teplota, na jednorázové výkyvy však želvy obvykle nereagují. Z úkrytu vylezou teprve tehdy, když se vyšší teploty dlouhodoběji ustálí. První dny věnují hlavně slunění a po plném nastartování organismu začnou přijímat potravu. Takto to samozřejmě probíhá u dospělých želv i u mláďat.
Hibernace našich želv ve venkovních výbězích
Naše adultní a subadultní želvy rodu testudo jsou umístěny celou sezonu ve venkovních výbězích. Podmínkami se snažíme přiblížit, těm které by želvy měli ve volné přírodě. Vše v podstatě probíhá jako u volně žijících želv, jen jako úkryt je pro želvy ve výběhu umístěna bouda, mírně zapustěná do země, bez podlahy. Naplněná co největší vrstvou slámy, která slouží jako výborná přírodní izolace. Bouda je situována vchodem na východ, tak aby na ní dopadali již ranní sluneční paprsky a slunce na ní svítilo pokud možno po nejdelší část dne. Želvy jsou ponechány v boudách až do prvních mrazíků, a poté jsou vyzvednuty ze země,zváženy, vizuelně zkontrolovány a bednách uloženy do sklepa, kde se teplota pohybuje v rozmezí cca 0-6 stupňů Celsia. Bedny jsou dřevěné, zakryté pletivem jako ochranou před hlodavci, kteří mohou bezbranným strnulým želvám ublížit. Menší želvy ukládáme v krabicích se slámou do monoklimatické lednice, pořízené přímo a pouze k zimování želv. Teplotu se snažíme udržet na 5 ti stupních Celsia. Vlhkost je zvýšena uložením vodních želv v nádobách s vodou. Jednou týdně lednici otvíráme kvůli výměně vzduchu.
Během hibernace je dobré jednou želvy šetrně zkontrolovat či převážit. Pokud dojde k výraznému poklesu hmotnosti ( více než 10% hmotnosti želvy před uložením ke spánku) uvažujeme o dřívějším probuzení konkrétního jedince. Jinak by se mohla zcela vyčerpat a oslabit. Postupujeme pak odzimování jako u želv chovaných v terajijních podmínkách (viz.níže).
Na jaře když pominou mrazy a teploty se začnou blížit dlouhodoběji teplotám a ve sklepě či lednici je na čase želvy opět umístit do výběhu.
Zimování mláďat a želv chovaných v teráriích
My osobně zimujeme želvy až od druhého roku. Poprvé zimování zkracujeme na dva měsíce, další rok cca minimálně na tři a poté by již měli zvládnout spát celou zimu. Tento postup lze zvolit i u starší želvy, která nikdy zimovaná nebyla. U každé želvy se snažíme před tím individuleně posoudit její kondici a zvolit zda je zimování zdravotně a kondičně způsobilá.
Želva v kondici působí v ruce těžkým dojmem, má jiskrné očko, suchý nosík. Dejte si tu práci a važte svoje svěřence v pravidelných intervalech, nárůst hmotnosti po celou sezonu Vás ujistí že se želva prospívá.
Jedince kteří nesplňují výše uvedené radši nezimujeme, mohli by během zimování či po něm uhynout.
U jedinců chovaných doma se snažíme navodit proces přirozeného uložení k zimnímu spánku tak, aby se blížil alespoň trochu tomu v přírodě. Snažíme se jej rozfázovat a měl by trvat minimálně cca 3-4 týdny a rozdělíme se je nejméně do tří fází, během kterých by měla stále klesat teplota až na konečných 5 stupňů v zimovišti. Tímto pozvolným postupem dáme želvímu tělíčku čas pochopit, že má nastoupit proces přípravy na uložení se ke spánku. Po celou tuto dobu, tak jako po celý želví rok, je nezbytné pracovat s teploměrem :-)
V první fázi omezíme nebo až zcela vypneme topení a svícení, želvy přestanou být aktivní, přestanou přijímat potravu. Poskytneme jim pouze misku s vodou a substrát udržujeme standartně vlhký.
Poté je uložíme do nádoby, kterou vysteleme hoblinami, zeminou, lignocelem, či pískem, či jiným přírodním materiálem, který neplesniví. A tu uložíme do chladného temného kouta. My to praktikujeme např. tak že nádobu nejdříve postavíme na zem, kde je teplota opět nížší než v teráriu a poté dáme pod schody, kde je opět nižší teplota a temno.
V konečné fázi želvy v této nádobě uložíme do místa zimoviště.
Ideální zimovištěm je generacemi prověřený bramborový sklep, který nepromrzá, ale ve kterém dlouhodobě není teplota vyšší než 5-8 stupňů a je v něm vysoký vzdušná vlhkost. Tam kde vám zimu přečkají bez újmy brambory a jablka, tak mohou úspěšně zimovat i Vaše želvy :-) Pozor na hlodavce, kteří se ve sklepech vyskytují, preventivne uložené želvy zakryjte např. jemným pletivem. Pokud se takový sklep ve vaší rodině nenachází, zapátrejte mezi přáteli či kolegy a poproste je zda by nebylo možné želvu (želvy) uložit u nich. Pokud ani takto neuspějete, tak náhradním řešením je chladnička. Máme z předchozích let monoklimatickou chladničku určenou na zimování želv a máme s ní poměrně dobré zkušenosti. Vlhkost, která je k zimování tolik potřebná zvyšujeme vkládáním nádob s vodou. V zimovišti ověřujeme teplotu a vlhkost měřením a nejlpéme nám k tomuto slouží obyčejný mechanický maximominimální teploměr a jakýkoliv vlhkoměr.
V průběhu zimování je potřeba cca po měsíci zkontrolovat zda želvy opravdu spí. Hibernující želva je ve strnulém stavu, pokud není rušena má zavřené oči a na zatáhnutí za nožku reaguje velmi pomalu jejím zatažením zpět. Její hmostnost by v tomto období neměla klesat o více než deset procent její tělesné hmotnosti. Želvy ovšem během spánku nerušíme častěji než je to nutné.
A po úspěšném zimování následuje samozřejmě odzimování. Které by mělo být v podstatě opačným procesem přípravy zimování. Zdůrazňuji že odzimování by mělo probíhat pozvola, abychom želvímu tělu a jeho metabolismu dali šanci pochopit co má dělat- a to sice "nastartovat se".
Želvy vyndáme ze zimoviště, uložíme je to šerého místa kde je teplota vyšší, v našem případě tedy pod schody, kde se teplota na zemi pohybuje okolo 12-15ti stupňů. Pozvolné oteplování můžeme regulovat otevíráním čí zavíráním větracího otvoru a posouváním nádoby či zvedáním z nejzasšího kouta směrem k chodbě tj. k většímu světlu a teplu. Poté je zas uložíme do místnosti na podlahu, poté je uložíme do terária a v konečné fázi jim začneme opět zapínat tepelný zdroj a UV lampu. To však až opravdu na konci celého odzimovacího procesu.